Ve zkratce se dnes podíváme jaké typy ženských postav existují a jak by se měly oblékat, aby nebyly k smíchu. Hned úvodní slova nás nenechají na pochybách, že tehdy byla ,,jiná" doba. ,,Účelně vkusné oblékání patří k potřebám kulturního člověka. Při opatřování oděvu uvažujeme stránku účelovou, estetickou i ekonomickou. " Inu v roce 1967, to byla ještě věda se vkusně obléct. Některé poznatky jsou už pasé, ale velká část by nám prospěla i dnes. ,, Oblek chrání proti vlhku, chladu, úpalu, prachu a nečistotě. Nekopírujeme otrocky cizí vzory, které se někdy nehodí pro naše pohodlí. Po estetické stránce má přispívat k harmonickému osobitému vzhledu, má uplatňovat přednosti a nezdůrazňovat nedostatky fyzického zevnějšku lidského těla. Nedáváme se proto svádět módními návrhy, ale vždy napřed uvážíme, odpovídají -li našemu typu."
Rozeznáváme různé typy postav: malá štíhlá 150 cm, váha ca 50kg
malá silná 155cm, váha 65 lkg
vysoká silná 170 cm, váha 85 kg
vysoká štíhlá 175 cm, váha 65 kg
Na jednu stranu je v současnosti skvělé, že si můžeme nosit, co chceme, kombinovat nekombinovatelné (trend ponožek v lodičkách a sandálech s podpatkem, oversize kabáty atd.), Ve spoustě případů nikdo neřekne tlusté holce, že nemá nosit legíny nebo balerínky, když má silná lýtka. Jenže demokracie má v každém odvětví nějaký háček. A tak, protože není vyvíjen tlak na to, jak se správně oblékat, chodí davy slečen a dam v oblečení, ve kterém vypadají nedůstojně, směšně nebo prostě blbě. Jsou tak lehkým terčem pro všímavá očka (viď Protivná blondýno :D ). Estetickým imperativem pak nejsou jejich matky, či blízké okolí, které by jim to jemně vymluvilo, ale stránky a blogy, kde se nad nimi chytá za hlavu půlka národa. Mluvím tímto i za sebe, protože jsem dokázala obléct často dost podivné hadry, které mohly klidně sloužit v šatně na divadle. Jsou to teprve tři nebo čtyři roky, co jsem si řekla dost. Budu si vybírat kousky, ve kterých nebudou moje tlustá lýtka vypadat ještě tlustší, můj hruškovitý zadek ještě širší a bříško ještě vyžranější. A po tomto rozhodnutí se mi hodně ulevilo. Přijde nová kolekce do obchodů, kde jsou pěkné huňaté dlouhé roláky, a té figuríně tak sluší. Projektuji si místo figuriny sebe (pozor vystředit, rolák vyzkoušet, jak vypadají boky, břicho celek) a výsledkem je chlupatá jitrnice. No, kdo by tak chtěl vypadat. A ušetřených pár stovek padnou za něco využitelnějšího. Samozřejmě se chybička někdy vloudí. A nebo vědomě na sebe vezmu něco, co mi tolik nesluší, protože prostě chci vyjádřit nějaký názor. Třeba, že se učešu jako Sissi a vezmu si k tomu parku a kožené polobotky, a to jen proto, že mám období secese ráda. To je případ výjimek, na kterých stojí módní svět. Víme, že v tom nevypadáme k zulíbání, ale ukazujeme, co jsme zač.
Můžeme děkovat za možnost se vyjadřovat svým oblékáním, jak se nám zlíbí, aniž bychom byli za vyvrhele společnosti. Jako třeba ženy, které poprvé začaly nosit kalhoty nebo muži, kteří odmítli nosit obleky a jejich společenským úborem se stala kožená bunda a jeansy. Ale vložit do svého oblékání trochu vkusu ze starých časů, kdy se podle rukávu nebo lemů u saka poznal vzdělaný člověk nebo dobrý krejčí, myslím není na škodu. Pokud jste nazráli k přesvědčení, že už se chcete ve svém oblečení cítit dobře, pro dámy je tu obrazová příloha.
Pro muže není v knize článek, proto zde přiložím pár odkazů, šikovní pánové si poradí.
Typy mužských postav
Jak vybrat pánský oblek
Manuál pro gentlemany
Na obrázcích jsou střihy typické pro 60. léta. Můžou být vzorem a inspirací pro ty, kteří někdy dostanou chuť obléct minulost. Doufám, že vás tento retro tip nadchne pro další úpravy v šatníku, jako mě ;-) Přeji pěkný zbytek víkendu.
Žádné komentáře:
Okomentovat