Takové pozvání bych určitě neodmítla, kdyby nešlo o poznámku z diáře před padesáti lety. Jenže Restaurant Expo 58 je už dávno minulostí a kafe si můžeme usrknout maximálně z termosky před pavilonem. A přitom to bylo tak slavné místo. Nebudu se příliš rozepisovat o zhmotněném snu československého lidu na výstavě v Bruselu. O tom je toho všude napsáno dost. Autoři projektu Československého pavilonu na Expu v Bruselu byli František Cubr, Josef Hrubý a Zdeněk Pokorný. Pro navození správné atmosféry doporučuji tento dobový dokument(jen O. Brouskovi odpusťte ty propagandistické blbosti, co musel číst):
Díky obrovskému úspěchu na výstavě, a po mnoha zahraničních ohlasech, byla tahle velkoryse moderně pojatá stavba přesunuta do Letenských sadů. Od roku 1959 v ní velmi úspěšně fungovala restaurace, která byla pojmem a patřila k tomu nejlepšímu, co se dalo v Praze v rámci gastroturistiky za socialismu navštívit. To, jak byla oblíbená, by asi potvrdila řada zajímavých osobností 60. a 70. let. Já mohu alespoň nabídnout důkazy, že si jí rádi vybírali filmaři. Podobně jako ve své době restaurace na barrandovských terasách. Osudy mají též trochu podobné (i když terasám svítá naděje, že budou obnoveny a možná i to kafe si tam budeme někdy moci dopřát)
Všude žijí dobří lidé 1960
Prostory pavilonu nabízely dvě restaurace, v patře francouzskou v první cenové skupině a v přízemí plzeňskou druhé cenové skupiny. Pamětníci shodně tvrdí, že se perfektně vařilo v obou, pouze ta plzeňská nebyla tak formální. K objektu patřila i terasa s překrásným výhledem, kde bývala letní venkovní kavárna. Restaurace prožila největší období slávy v šedesátých letech. Bohužel i přes drobné opravy objekt trpěl a k rozsáhlejší rekonstrukci se nikdo neměl. Budova, která byla projektována jako dočasná stavba, nebyla na nepřetržitý provoz přizpůsobena a stále více upadala. V osmdesátých letech k tomu přispěli nevhodné úpravy a poslední ránou bylo porevoluční privatizování. Tady se musím pozastavit, neboť mi stoupá tlak, jen když si vzpomenu, jak vykutáleným spekulantům spadlo do klína množství krásných a hodnotných staveb, a nikdo do nich krom plotu a zámků neinvestoval. Chytá mě vztek, když takoví s odpuštěním idioti, se o stavby vůbec nestarají, nechají je prakticky zdemolovat bezdomovci a zloději, a pak se ještě cukají je prodat. Stejně, jako to bylo v případě pavilonu. Současný majítel musel několik let žadonit o odprodej. A to už kupoval spíš ruinu. Mrzí mě sice, že z krásné restaurace udělal ,,kancl" , ale bez něj bychom dnes koukali místo na pavilonek na holý trávník.
Nedávno jsem si udělala procházku do letenských sadů a pavilonek si pořádně zblízka okoukla. Bylo mi trochu do pláče a zároveň jsem trochu měla radost, že vážně stále stojí a je si i podobný. Jen ta terasa s žulovou dlažbou zela prázdnotou. V naší zemi, jako by všechno muselo být tragikomické. Ale ta naděje, byť úplně minimální, že si tu v sedmdesáti dám dobrý kafe, pořád je. Letos jsem se musela smířit se sklenicí přechlazeného piva za osm pětek v Hanavském pavilonku.
PS: Pokud mě čtou pamětníci, kteří na vlastní kůži zažili Restaurant Expo 58 v provozu, nechť mi napíšou své vzpomínky a postřehy, ať si mám co představovat. Ti, kteří neměli tu možnost jako já, chtěli by restauraci do pavilonku zpět nebo jim vyhovuje, jak to je teď?
Žádné komentáře:
Okomentovat