Řekni, kde ta mýdla jsou?

    Nedávno jsem přemýšlela nad tím, kdy jsem přestala používat při koupání tuhá mýdla. Bylo mi tak 10. K Vánocům jsem dostala svůj první sprcháč Palmolive a od té doby tuhá mýdla vyklízela pole. Tiše a nenápadně zmizla z van a sprchových koutů, a nakonec to odpískala i u umyvadel. Všechno bylo najednou tekuté. Mýdla, sprchové gely, prací prostředky, písek na nádobí..Jediný, kdo nás pravidelně zásoboval kostkami mýdel, byla naše babička. Pro mě pod stromkem muselo být nějaké dětské. Nejprve česká dětská jako Nela batole, Riva, a poté, co i do zapadlé drogerie v ještě zapadlejším městě dorazilo západní zboží, Johnson's baby růžové, modré, zelené. Mimo to, i malá darovací mýdla do prádla. Batolecí mýdla mi babička kupovala ještě, když mi bylo 16 let, a i tehdy je v obchodě žádala se slovy:,,Dejte mi mýdlo pro tu moji malou žabku."

    Jako malé mě mýdla nijak zvlášť nezaujala. Tak ještě, když měla pěkné krabičky. Třeba jako ty staré sady mýdel s tvarem květu chryzantémy. Byla kulatá modrá nebo bílá po třech v pevné kartonové krabičce, která se po přesunutí mýdel do šatníku využila na fotky, dopisy atd. V té od šeříku jsem měla schované korálky. Obrat nastal před pár lety. V zapadlé drogerii jsem objevila Soté mink, a od té doby se to se mnou vezlo. Začala jsem pátrat a jakmile se někde vyskytla drogerie, která vypadala dost malá a zašlá, vyrazila jsem na lov. To potěšení, že stále vyrábí mýdla, která na mě padala v útlém dětství na hlavu ze skříně, bylo nesmírné.Dopadlo to tak, že se mi jich hromada válí v prádle. Babička by měla radost.

     Zatímco se budete kochat kousky, které se s podivem stále vyrábí i těch, co už seženete jen na inzerát, udělám pro vás malý exkurs do historie výroby mýdla v Čechách.

Mýdlo se v českých zemích do konce 13. století vyrábělo doma a patřilo mezi jednu z mnoha povinností hospodyně. Inu, co si sám neuděláš, nemáš. Ve 14. a 15. století však došlo k rozkvětu této živosti natolik, že byl v roce 1464 v Praze založen mydlářský cech. Obliba i znalost výrobních postupů se k nám rozšířila ze Španělska, Itálie a Francie, kde se ve středověku zámožní lidé už myli kvalitními mýdly z olivového oleje. Podle toho, jakého tuku měla země dostatek, z toho vyráběla mýdlo. U nás to byli  tuky z různých živočichů, co si budeme namlouvat. Můžeme být vděčni za svou polohu, Angličané do něj přidávali rybí olej.

    V 17. a 18. století se vodě moc neholdovalo a zvláště v rozvinutých zemích své doby, místo nebezpečné lázně s vodou, dali přednost voňavce. Zato 19. století je díky průmyslové revoluci rozvojem kdečeho, mýdlařského odvětví nevyjímaje. Všechny ty zajímavé vynálezy měli za následek vznik továren. Tou bezkonkurenčně nejznámější v Českém království byla Schichtova, kterou vybudoval Johann Schicht v Novosedlicích u Ústí nad Labem. Nutno dodat, že navázal na čtyřicetiletou tradici svého otce. Továrna prosperovala a před 1. světovou válkou byla největším podnikem na zpracování tuku v kontinentální Evropě. Schichtovi vděčime za Jelena, legendu mezi mýdlem na praní a čištění(jeden mi leží v koupelně, na předpírku, penetraci omítky, mytí bot..) Díky tomu, že tyto závody první světové válce i krizi  meziválečných let čelili propracovanou a všudypřítomnou reklamou, zůstalo nám do dneška velká spousta upomínek.

           

r

Meziválečné období bylo i přes hospodářskou krizi přelomu 20. a 30. let pro výrobu mýdla příznivé. Nastala nová doba, ve které se však lidé stále potřebovali mýt a také začali být vybíravější. A tak se výrobci předháněli s reklamou, čí mýdlo je nejlepší a jediné skutečně účinně. Ať se podíváte v dobovém tisku kamkoli, reklamu na mýdlo tam nakonec najdete. Pověstné názvy, které už dnes málokomu něco řeknou. Závod Kosmos E. Picka(dnešní Zenit Čáslav) přichází v pol. 30. let s mýdly Tři dívky a Tři muži. Ottovy závody v Rakovníku vyráběli víceúčelové Ottovo mýdlo rakovnické. Saponia se sídlem v Nuslích prorazila s terpentinovým mýdlem s čápem. V Michelské Kadlecově továrně na mýdla dali vzniknout Helladě, mýdlu oblíbeném především hospodyněmi. Dále mýdla jako Ručka, Škot, Ominol, Jen-to, Titan, Pilnáčkův Jas a Lanol atd.

     Přítrž mýdlárenské expanzi udělal protektorát a poválečné znárodnění. Podniky spadli pod obrovské uměle vytvořené závody, které měli jasně určeno, co budou vyrábět. Výroba mýdel zůstala v Ústí a bývalé Schichtovy závody se přejmenovaly v roce 1951 na SEveročeské TUkové ZAvody a bylo po konkurenci. Mýdlem z této továrny se myla převažující většina obyvatelstva, a i proto je v myslích pamětníků hluboko zaryto. V 50. letech, kdy byli v módě unisex monterky, představovalo mýdlo jediný kosmetický výrobek, který byl v každé domácnosti. A také bylo na lístky až do roku 1953. S nástupem let 60. tých se lidé opět chtěli krášlit a vonět, a proto se druhy mýdel značně rozrostly. Stále sloužilo k mytí, ale do praní jim začaly fušovat prací prášky. Stala se vítaným dárkem pro každou ženu, zvláště ta cizozemská s exotickými vůněmi. Šoupla se do skříně, provoněla prádlo, pak se přesunula k umyvadlu. Musím přiznat, že už nějakou dobu proháním google dotazy na mýdla za socialismu a pokaždé najdu nějaký kousek, který neznám. Pokochejte se se mnou.

    Je vám určitě jasné podle vzhledu fotek, že to nejsou mýdla moje, snad nikoho neurazí, že pochází z inzerátů a aukcí. Kde jinde dnes doklady o existenci těchto mýdel sehnat, když nemáte vlastní sbírku, že. Do budoucna plánuji některým připravit domov u sebe v pěkně krabici. Na závěr fotka mých kostek, které mi voní ze skříní. Na pozadí nepoužité, odhadem 40 let staré ručníky Solfina za pár korun ze sekáče. A pak, že se tam už nedají najít poklady.

Napište mi dolů do komentářů, jaké máte vzpomínky na mýdla a jestli teď používáte spíše tekutá nebo tuhá.
Přeji pozitivní náladu v těchhle upršených dnech ;-)